Roselyne

První autorská inscenace Cécile Da Costa.

„Snažím se vyhovět.“

“Snažím se vyhovět snům a touhám druhých. Budu se snažit vyhovět vaším tužbám. Budu se snažit vyhovět vašim strachům i slabým stránkám. Budu se snažit vyhovět vašim závislostem. Budu se snažit vyhovět vašemu názoru a vašim přesvědčením. Budu vás dál poslouchat, a ještě a znovu a dál a dál a dál… Budu vás poslouchat až do okamžiku, kdy budu muset utéct.“

Žena jménem Roselyne hledá své místo.

Své místo v místnosti, své místo v očích ostatních, své místo v životě. Chce být neviditelná. Nechce rušit. Pochybuje. Vždy se za něčím schovává. Našla svou rostlinu. Roselyne může být odrazem našich pochybností, rozhodnutí, která jsme neudělali, možností, kterých jsme nevyužili. Je naprosto nedokonalá, stejně jako my ostatní.

Evropská platforma Aerowaves vybrala Roselyne mezi dvacet nejzajímavějších počinů pohybového divadla pro rok 2021.

V roce 2020 byla Roselyne vybrána do programu České taneční platformy a stala se součástí filmu Noc divadel na Švestkovém dvoře.

V současnosti je inscenace uváděna v divadle PONEC – divadlo pro tanec.

V roce 2020 vznikl taneční film Roselyne (info níže).

Námět, koncept a choreografie: Cécile Da Costa
Režijní spolupráce: Dominika Špalková
Scénografie a kostýmy: Petra Vlachynská
Světelný design: Jiří Šmirk
Hudba: Jan Šikl
Producent: ProFitArt
Koproducent: Studio Alta

Za podpory: Ministerstvo kultury ČR, Hlavní město Praha, Státní fond kultury ČR, Nadace život umělce, Divadlo Drak, Cirqueon, Uhelný mlýn, Tanec Praha z.ú. / PONEC – divadlo pro tanec

Účinkuje: Cécile Da Costa

Premiéra: 24. října 2019, Studio Alta, Praha.

Napsáno o Roselyne:

„Roselyne je zhruba čtyřicetiminutovou multižánrovou skladbou pro křehké silné tělo a pevný, citlivě rozechvělý hlas. Zkušená performerka fyzicky obsáhla jak obnažený prostor, tak bez vážných rytmických propadů udržela tah. (…) Precizní Roselyne, postavou a postoji děvčátko i zralá žena, ustrašeně i odvážně opakující své fráze, plná obav ze selhání a strachu být spatřena a s mnoha dalšími představami, dokázala navodit pocit, že jde vskutku o velmi osobní a osobně dotýkající se příběh. Cécile da Costa v předchozích pracích naplno přesvědčila o svém vypravěčském umění, o autentické sdělnosti a řemeslné vybavenosti. Roselyne – to je herecký koncert na pomezí žánrů, vzkaz ženy o odvaze, adresovaný sobě, ženám a mužům. I přesto, že nakonec stejně zůstala tajemnou Roselyne s mantrou na rtech být perfektně neperfektní perfekcionistkou.“

Hana Strejčková, Taneční aktuality

“Performerka je v zákrytu zelených listů ztělesněním křehkosti. Je štíhlá jako ony, její chůze vratká jako kořenáč s vyschlou hlínou bez živin, ale je přitom houževnatá jako kořeny nezničitelné rostliny. Svou performanci rámuje zpěvem i slovy, tóny a rytmus francouzské písně přerušuje neklidná a roztržitá samomluva, kácí se jazyk i postava. Žena, která samu sebe podkopává, žena, která sama na sebe líčí past z nesplnitelných nároků, není to povědomé? (…) Performance Cécile da Costa je subtilním dílkem, které sice neatakuje krutostí nebo vypjatými emocemi, jako tomu bylo v jejím Vypravěči, přesto je svým vnitřním napětím působivé. Humor je přitažlivá součást jakéhokoli představení a divák se nechá vtáhnout do performance snáz, aniž by si to uvědomoval. Tančící pokojová květina hned tak z paměti nevymizí, fyzický výkon tanečnice také ne, neboť ve zdánlivé jednoduchosti je náročný už jen na koordinaci a spojení pohybového i verbálního projevu. Neburcuje však, námět k zamyšlení je jemně nabízen.”

Lucie Kocourková, Opera plus, 8. listopadu 2019

“Inscenace Roselyne je protkáno melancholií; kde je žena, tam je melancholie. Ale nepostrádá ani humor; obsahuje i scénu poloakrobatické klauniády – na bílém gauči a kolem něho. (…) Cécile da Costa má silnou jevištní prezenci; ač je performerkou subtilního vzezření, má i velikou sílu vnitřní, tak fyzickou, jak prokázala už v minulých výkonech. Má velmi energické, odolné, a zároveň i výmluvné tělo. Už studovat sám čirý pohyb tohoto těla, jeho gramatiku – i odhlédnuto od významu – je zajímavé. Zejména její nahá lýtka jsou výmluvnější než samy její ruce, a jsou to lýtka, kdo diváky orientují v akci, orientují v textu těla. Představení obsahuje třeba detail, takovou malou etudu pro lýtka a chodidla, kdy nejistotu své postavy vyjadřuje tanečnice nervózním, roztržitým a neobratným vsoukáváním se do lodičky na vysokém podpatku, a zase jejím roztržitým a nervózním vyzouváním, vypadáváním ze střevíce … Lýtko to provádí tak…  krasopisně!”

Nina Vangeli, Taneční zóna

Video a fotogalerie

Oficiální promo video | ProFitArt

Roselyne (Film)

Audiovizuální báseň podle skutečného příběhu Roselyne, ženy, která zapomněla žít svůj život. Mohla být odrazem našich pochybností, rozhodnutí a možností, které jsme nevyužili. Jak se staneme sami sebou? Originální koncept a choreografie francouzské interpretky Cécile Da Costa.

Rok vzniku: 2020
Premiéra: 2021
Režie: Tereza Vejvodová
Choreografie: Cécile Da Costa
Produkce: Festival tanečních filmů